Připomenutí starého (zkroušeného) kolegy

Nadpis článku možná evokuje něco ne příliš optimistického. Nenechte se však zmást. Rosťa podává svou plaveckou zkušenost v osobitém a vtipném pojetí. Zkroušený snad teď trochu je. Ale věřím, že ta brzy zmizí a dočkáme se pokračování jeho příběhu, které bude mít veselejší vyznění. S Rosťovým přístupem si to ani jinak představit nedovadu. Příjemné čtení, Tomáš Vojtěchovský

Autor: Rostislav Žák

Když Tomáš Vojtěchovský – kterému vděčím za mnoho v průběhu posledních let – má za to, že bych měl sestavit alespoň krátký článek, shrnující určité události v mém životě, neboť by to mohlo být zajímavé, ba přínosné, pro ostatní – nepřu se a odhodlaně sedám ke stolu, abych „vydal počet“.

Již jsem v lednu dosáhl na metu 56 let. Možná tento údaj odradí mnohé mladší od dalšího čtení (blábolení starců…), ale přesto doporučuji i těmto kolegům alespoň si tyto řádky založit „na potom“. Po pravdě řečeno, po pětačtyřicítce jsem se nemohl zcela ubránit pocitu ublíženosti malého dítěte, kterému vytrvale „berou hračky“. Celý předchozí život jsem hrál fotbal a hlavně basketbal, ale pak mi to kolena (rozuměj: postupující artróza) rázně zakázala. Nezatrpkl jsem a přeorientoval se na tenis. Avšak právě v době, kdy jsem se skutečně usilovným hraním a přemýšlením o této fascinující hře dostal na úroveň velmi slušného rekreanta, dupla si kolena ještě rázněji a s pinkáním byl konec. Následovala série operací, dlouhé měsíce na berlích. Když ta kalvárie skončila, připadal jsem si jako na začátku svého nového „invalidního“ věku. Co dělat, když nemohu ani pořádně běhat? Upnul jsem se tedy na aktivity, které jsem dříve praktikoval jen okrajově – tedy na klavírní hru a plavání. Klavírní hra – to je speciální kapitola pro zcela jinak zaměřené blogy (i když i zde by se daly vystopovat mnohé styčné body. Viz třeba knihu Effortless Mastery od slavného jazzového klavíristy Kennyho Wernera). Plavání se mi však transformovalo neočekávaně z „náhradního tělocviku“ v něco podstatně obsažnějšího, s výraznými duchovními aspekty a úplně nekonečným polem pro další postup, zlepšování a celkový vývoj. A dík za to patří metodě TI (MUP) a již řečenému Tomášovi.

V úplných počátcích na můj funivý, zápasivý kraul hleděl na horském koupališti v Tanvaldě jeden chlapík, který se ve vodě posunoval tak nějak vychýleně na bok (a připomínal mi zlatého karáska v našem jezírku, který se nedlouho před svým skonem rovněž mátožně převaloval vždy na bok). Ona osoba doporučovala, abych si otevřel na netu „totalniplavani“ Hleděl jsem na předanou informaci s despektem (s ohledem na jeho „postižení“ při plavání), ale stejně jsem se zvědavě na uvedené stránky podíval. A skutečně mě to začalo zajímat.

Plavání najednou začalo být úplně jiné. Bez vysílení, černých mžitek před očima a nerovného boje s vodou – naopak uvolněně, přímo plavmo vpřed, s vynaložením minima energie a max. výsledkem. Především však šlo o postup výuky plavání ve smysluplném kontextu, s pochopitelným základem a jasnou koncepcí.

Snadno a jednoduše. Tak to alespoň vypadalo podle videa a obrázků. Úplně mně to „chytlo“. „Náš táta má zase novou posedlost, zase blbne na jiný způsob“ – šeptala si pobaveně rodina, když jsem vytrvale seděl u plaveckých knih a čučel omámeně na modravá videa.

Ovšem brzy jsem zjistil, že věc není tak úplně jednoduchá a především – jde o běh na dlouhou trať. Přesto pozvolné úspěchy a postup vpřed byl vidět a byl povzbuzením a inspirací. Kurzy s Tomášem mi rozhodně v mnohém pomohly.

Já jsem (bohužel) od přírody (ve zdokonalení celoživotním tréninkovým drilem) člověk „zaťatý“, prostě „vůlař“ (konotace se slovem „vůl“ je zřejmá…). Ve snaze být už brzy „totálně ponořená ryba“ jsem přešel na 3-4 tréninky v bazénu týdně. Výsledky byly ovšem lepší. Jenomže se ozvala bolest v rameni. Zprvu jen po plavání a mírná. Pak se stupňovala – a nakonec jsem dvě noci nespal (bohužel na lyžích v Itálii – domluva s místními doktory by vystačila na samostatnou grotesku).

Lékaři konstatovali tvz. burzitidu – tedy zánět váčku v ramenním kloubu. Velký Fyzioterapeut, na jehož mínění dají u nás zřejmě úplně všichni, k němuž jsem nakonec (Gott sei Dank) pronikl, pak konstatoval pro mě zcela překvapivě: „Plavete špatně“. Odvážil jsem se (pohoršeně) oponovat. Přece plavu podle TI, volně a nenásilně! „Jenomže principy jsou jedna věc a váš způsob jejich uplatňování věc jiná – odtušil. „Podvědomě máte nepochybně svaly kolem ramene zatnuté a nedokážete rozdělit námahu mezi rameno a lopatku“ (neb úpony svalů ramene ústí na obě místa). Schlíple jsem to musel připustit a přiznat svou „zajatost“, které mně zřejmě neopustila přes všechny návody,rady a dobrá předsevzetí.

Rehabilitace je zatím dost nesnadná a dlouhodobá. Zůstávám „suchý“ jako podle nejlepších představ tvůrců prohibičního zákona. Ale prý v dohledné době bude možné čistě rehabilitační plavání a venkovní sezóna snad ohrožena není. Sláva.

Takže tady je vlastní naučné jádro tohoto sdělení. Je bohužel možné za určitých okolností a osobních „vloh“ si ublížit i při plavání – i při zdánlivém sledování postupu tréninku dle TI. Prvotním imperativem každého usilování – v pokročilejším věku tím spíše - musí být příkaz „RELAX“. Tedy uvolněnost, stále uvědoměleji prohlubovaná a soustavná. Abych byl spravedlivý – metoda TI (MUP) to samozřejmě obsahuje, jenomže. obsahuje tolik ostatních „operativních“ věcí, které by si měl člověk zapamatovat, uvědomovat a cvičit, že je možné na tuto vůdčí zásadu trochu pozapomenout. Snad budou tyto řádky mementem, že se prostě nevyplácí se proti této vůdčí zásadě prohřešovat.

Nechť jsou vám vaše odplavané bazény (a letní vzdálenosti) lehké!

S pozdravem, Rostislav Žák

Objednejte si zdarma emailový minikurz

Plaveme jako ryba

  • naučíte se plavat rychleji a s menší námahou
  • objevíte tajemství nejlepších světových plavců
  • získáte zaručený postup pro postupné zlepšování

Spam neděláme.
Váš e-mail je v bezpečí.