Přes neúspěch a překážky k úspěchu

Pokud jsi dost silný a chytrý, to nejcennější co můžeš od života dostat k dosažení uspěchu je neúspěch a překážky. Takové má motto Yvetta Hlaváčová, jedna z našich nejlepších plavkyň a držitelka ženského světového rekordu v přeplavání kanálu La Manche. Následuje krátká ukázka z jejího životopisu.

Autor: Yvetta Hlaváčová

Jasný bylo, že největší radost mi dělá pohyb! Nejlépe hlavou dolů a ve vodě! Roky plynuly, spokojeně jsem řádila na ulici Divišky v Blansku a nestarala se o nic, než o to, abych dojela závod na kole jako první, nebo byla kapitánkou družstva.

"Tak Yvi, vyber si nějaký sport. Je na čase tvou nadbytečnou energii dávat do něčeho rozumného". Ale tati..
Neuplynul ani týden a byla jsem přihlášená v kurzu plavání.

...

1991
"co kdyby sis vyzkoušela maratón-5 km? Je mistrovství Evropy v Itálii. Je ti akorát 16 let, takže splňuješ věkové požadavky. Vyzkoušíš si to na Lipně, na mistrovství republiky a uvidíme."
Hm, to můžem, trenére.

Závod jsem odplavala mimo soutěž, vyhrála a nominovala se na Evropu.

Tak ahoj mami, vrátím se za 8 dní. Držte mi palce, ať se v tom moři neutopím!

A je to, už plavu. Na mistrovství Evropy, panebože, a kam mám plavat? A ty vlny, připadám si tak ztracená, všichni mi nějak ujíždí. Fuj, ryba..,ježišmarjáá.

A hele, tamhle je trenér, na lodi. Hurá. Něco na mě ukazuje.., jo, už to chápu, plavu špatným směrem. Měním směr.

Ukazuje 9. místo,
5.,
4. křičí,
3. doslova řve, skáče na lodi,
2.! Na první máš tak 20 metrů, stahuješ!!!

Sakra, kde je cíl? Nic nevidím, trenér už do cílové rovinky nemůže. Na břehu všichni řvou. Co chtějí?

Co se děje?

Plavu špatně.., a to byla první takovej kousek!! Otáčím se, další plavkyně na mé urovni.

Teď musím zabrat!!! Zbývá 100 metrů. Zatínám zuby. Cítím jak mi všechno tuhne. Vyčerpaná. Metry vůbec neubývají, vlny mě házejí zpět.

Mamííííííííííííí, já už nemůžu.

Stahuju první a bojuju o stříbro s Italkou.

Rvu co to dá, mlátím do toho, bolest v ramenou se snažím nevnímat a zrychluji tempo.

Sláva! Už vidím zřetelně cíl. Italka zastavila, skáče, snaží se dohnat ztrátu, odráží se ode dna. Pozdě.., brzo se zastavila.

Já plavu dál, proplouvám cílem.

Jsem druhá!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Dokázala jsem to!!!

Na břehu všichni řvou, Italové zklamáním.

Trenér skáče do vody, já brečím, nevím však, jestli radostí, nebo vyčerpáním.

...

Zvoní telefon. Na telefonu se zobrazilo: "Liška" .

"Prosím?"

"Pojedeš s Petrou na vysokohorské soustředění do Belmekenu.", 2400m nad mořem, 21 tréninkových dnů. "Vrátíte se na mistrovství republiky a pak hned odletíme na mistrovství do Brazílie. Hostování už je vyřízené."

Tato fakta pronesl můj manager a bývalý přítel.

Já souhlasila a v domnění, že mi soustředění prospěje, odletěla s Dufi do Belmekenu, sportovního centra v horách ( Bulharsko ).

Prvních pár dnů jsem se vždy modlila, abych se omylem nenapila vody z bazénu. Připadala mi tak odporně špinavá, že při pomyšlení na fakt, že bych si lokla, se mi obracel žaludek.

Vysoká nadmořská výška způsobovala, že jsem při plávání měla bolesti v plících a tlak až bolest v uších.Srdce mi bylo jak na poplach a občas se dostavovalo bolestivé sevření, kterému jsem nevěnovala žádnou pozornost. Celkově bylo velmi obtížné trénink udýchat. Pro organismus je velmi náročné nadmořskou výšku s tréninkem přijmout.

Naším cílem bylo díky nadmořské výšce zvýšit počet červených krvinek, čímž by se zlepšilo okysličovaní těla a následně zvýšila výkonnost. Stručně řečeno: forma se měla dostavit 21. den po návratu z hor. Tedy na mistrovství Brazílie, kde jsme očekávaly přinejmenším osobní rekordy a limity pro mistrovství Evropy v Istanbulu.

Makaly jsme a makaly.

Když bylo nejhůř a motivace se nestávala až tak motivující, pustily jsme si Rockyho.

V tréninku, když šlo do tuhého, odříkávaly jsme si text filmu: "…hele, šampionko, vím, že máš v plánu dělat všechno sama, ale já budu s tebou! A na konci budem stát nejvejš. Dokážem to. Venku je takový otužující počasí…."

...

Po čtyřech letech jsem se vrátila k dálkovému plavání. Navíc se závod plaval v moři, ve kterém jsem celé ty čtyři roky neplavala. Bylo to víc zkoušek najednou, které pro mě byly vzhledem k mým cílům velmi klíčové. Velké vlny během závodu, medúzy, teplá voda, slunce, které pražilo celých šest a půl hodiny, špinavá voda…,to vše bylo mým soupeřem.

Abyste tomu dost dobře rozuměli - závod na 25 km doplave jen ten, kdo v průběhu závodu nepodlehne žádné slabosti. Po všech směrech musí být odolný a tvrdý. V průběhu závodu dojde na všechno a sebemenší zaváhání či slabost se projeví tak, že závod nedoplavete.

Skočit do bazénu na 100 metrů může vcelku každý plavec. Pokud se vám to nepovede, příliš vás to netíží, protože samotný závod trval minutu. Ovšem pro 25 km se rozhodne jen ten, kdo je přesvědčen, že závod doplave a zvládne.

Já jsem ho v Japonsku zvládla. Doplavala jsem na 8. místě. Před 7 lety jsem na mistrovství světa v dálkovém plavání skončila 17. Brala jsem to jako úspěch. Trénovala jsem 4 km za den a uplavala jsem z toho 25 km. Byl to jeden z mých nejtěžších závodů v životě. Nebojovala jsem o medaile, neměla jsem natrénováno jako ostatní plavkyně a byla ve velké nevýhodě, že jsem nebyla v kontaktu s mořem po dobu několika let. Přesto jsem jim dokázala konkurovat a to bylo pro mě důležité. Plavala jsem pro sebe. Pro své přesvědčení.

Včera jsem se vrátila ze světového poháru. Absolvovala jsem závod na 10 km, na jezeře, krásném ledovcovém jezeře. Z plavání jsem měla takovou radost, vychutnávala jsem si každý záběr, měla radost z únavy a z každého pokořeného kilometru. Pochopila jsem tolik věcí. Už vím, že jsem připravena začít znovu trénovat a pokračovat v cestě za svým malým snem.

Tolik ukázka z životopisu. Líbila se vám? Pokud ano, stáhněte si Yvettin kompletní životopis nebo navštivte její www stránky.

Objednejte si zdarma emailový minikurz

Plaveme jako ryba

  • naučíte se plavat rychleji a s menší námahou
  • objevíte tajemství nejlepších světových plavců
  • získáte zaručený postup pro postupné zlepšování

Spam neděláme.
Váš e-mail je v bezpečí.