Autor: Kristýna Vojtíšková
Trenérka metody úplného ponoření (od září 2014)
Často na plaveckých kurzech potkávám účastníky, kteří mají silnou motivaci zlepšit svoje plavání. A to rychle, nejlépe včera. Někteří z nich cílí na konkrétní datum, kdy se chystají absolvovat závod nebo skládat zkoušku.
Je dobré si dát cíl, a pokud je časově ohraničený, většinou nás to více motivuje k jeho splnění.
Nicméně nadměrná horlivost někdy může vést ke spěchu a snaze dosáhnout cíle za každou cenu. Může se stát, že touha dosáhnout cíle rychle vyhraje nad trpělivostí. Plavci pak úzkostlivě sledují svoje zlepšení, a pokud žádné neuvidí, vykašlou se na základy a vrátí se k tomu, co už mají zažité i s původními nedostatky. Nebo dál zůstanou u cvičení, ale když ta zdánlivě nikam nepovedou, znervózní je to a v jejich plavání převládne urputnost nad uvolněností. Ani v jednom případě nedosáhnou toho, co chtěli.
Proč vůbec hrozí rychlé konce ambiciózních cílů a co s tím?
Dobře plavat se nenaučíme přes noc. U činnosti, jejíž dobré nebo špatné zvládnutí od sebe dělí jen nepatrné pohyby, nemůžeme očekávat skoková zlepšení. Spíš je potřeba se myšlenkově připravit na trénink, který bude rutinní a zdánlivě plavce nebude nikam posunovat. Opravdu jen zdánlivě, protože rutinně opakované pohyby se zapisují do svalové paměti, a jsou-li prováděné správně, celkové zlepšení se dostaví. To pochopí každý, ne každý z toho však pro sebe vyvodí odhodlání věnovat se něčemu navzdory zdánlivě nulovému pokroku v prvních fázích.
Tomu se dá porozumět, protože všichni za sebou chceme vidět výsledky. Cvičení dává člověku smysl a radost, jen když vede ke zlepšení, a tak se člověk neustále kontroluje a hodnotí - je to lepší než minule, než před měsícem? Čím častěji, tím "lépe", nejraději po každém uplavaném bazénu. Ale vede tohle neustálé kontrolování k něčemu? Nevede. Jen k tomu, že namísto soustředění na samotné plavání mysl poletuje okolo, tříští pozornost a dává člověku nové a nové příležitosti přepnout se z aktivní činnosti do pasivního přemítání a začít o sobě pochybovat. Aby toto nenastalo, je potřebné umět v myšlenkách oddělit plánování od pozorování:
Je to triviální, ale stejně triviální jsou i důvody, proč člověk často nevydrží u toho, co si předsevzal. Vždy jde "jen" o to, aby vládl svým myšlenkám, a ne ony jemu. Tím, že oddělí plánovací pohled od okamžitého soustředění, dokáže:
To jsou všechno dovednosti, které pomáhají zvládnout dlouhou cestu postupného zdokonalování. Pomáhají při plavání, ale je to i naopak - jestliže se k nim člověk prostřednictvím plavání dostane a vědomě je tak posiluje, dokáže sám sebe vést a zlepšovat téměř v čemkoliv.
Objednejte si zdarma emailový minikurz
Vaše osobní údaje (jméno, e-mailová adresa) jsou u mě v bezpečí a budu je já, Tomáš Vojtěchovský, na základě vašeho souhlasu zpracovávat podle zásad ochrany osobních údajů, které vycházejí z české a evropské legislativy.
Stisknutím tlačítka vyjadřujete svůj souhlas s tímto zpracováním potřebným pro zaslání minikurzu a dalších newsletterů ode mě, které se budou týkat souvisejícího tématu.
Svůj souhlas můžete kdykoli odvolat kliknutím na tlačítko ODHLÁSIT v každém zaslaném e-mailu.