Jak jsem začal plavat - článek na serveru Totální plavání

Jak jsem začal plavat

Těší mě sdílet inspirativní plavecké příběhy. Proto když jsem si ve Facebookové skupině Totálního plavání přečetl Vavřincův plavecký příběh, chtěl jsem ho mít i na těchto stránkách. Vavřinec souhlasil, takže si i vy můžete přečíst, jaké byly jeho plavecké začátky a jak plave teď.
Příjemné čtení, Tomáš Vojtěchovský

Autor: Vavřinec Mrázek

Ahoj plavci,

rád bych se s Vámi podělil o příběh, jak jsem začal. Totiž začal jsem až ve svých 40 letech jako naprostý nesportovec, natož plavec. K tomu bývalý kuřák a majitel pořádně velkého gauče. Dostal jsem se na plovárně z jednoho břehu na druhý a přežil jsem.

To, že dnes je stav mého plavání dost jiný, je jednak důkazem, že plavat se může naučit opravdu každý a že věk v tom hraje celkem zanedbatelnou roli. Důležité je vědět jak na to - vyhnete se zbytečnému martýriu mylných a náhodných pokusů, které vedou buď ke špatnému stylu anebo s tím prostě seknete.

Začal jsem s klasickou školou kraulu. Až o zhruba rok později jsem celkem náhodou objevil web Totálního plavání Tomáše Vojtěchovského, kde mě nadchl zejména dvoudobý kop jako přirozená součást plavecké techniky.

Najednou bylo trochu jedno, že mám ztuhlé kotníky jako většina běžných lidí, co neplave, protože nohy přestaly být motorem. V mém případě bylo kopání nohama místy spíše zpátečkou :), takže jejich vypnutí mě nikterak nepostihlo a navíc jsem nespotřebovával zbytečně energii. A dvoudobý kop se po nějakém čase naučí taky každý, někdo dřív a někdo, jako já, později.

Nicméně na začátku všeho, a k tomu mě vedl jak můj trenér, tak Tomáš, je poloha těla ve vodě. Bez toho to fakt nejde. Polohu těla stále cvičím. Někdy přijdu na bazén a cítím, že je "něco" blbě. Vždycky je to poloha těla. A když je toto špatně, je špatně i zbytek.

Buď jsem dřevěný z celodenního sezení v práci nebo jsem utahaný anebo prostě něco mezi nebem a zemí, ale pak nechávám své Garminy, ať si měří, co chtějí a dám si několik bazénů drobných cviků - jednoduché splývání, kdy si kontroluji polohu hlavy (kam koukám) a snažím se co nejvíc uvolnit, ale současně zůstat protažený.

Vavřinec ve správné poloze

Vavřinec v optimální plavecké poloze

Občas k tomu pomůže znak soupaž, plavání na boku jen s nádechem a častější zastávky, abych se nehnal do problémů s dechem. Když mi to fakt nejde, tak mi to trvá i čtvrt hodiny, než se to porovná. Prostě dosáhnout stavu uvolnění a protažení.

Možná jsem zbytečný pedant, už mám zkušenost i vytrvalost, abych to urval. Jenže mě to nebaví. Sám sebe ochuzuji o ten jedinečný pocit, kdy jedu vodou, citím, jak mi voda čechrá chlupy na rukou a já cítím to plynutí. A to je ono, k čemu se snažím vždy dostat.

Znovu se vracím k tomu, že plavání není pro vyvolené, ale prakticky pro všechny, kteří chtějí. A pokud nejste mimořádně šikovní, tak vás neúspěchy neminou. Jenže se podívejte na mě, že jako úplný začátečník a nesportovec jsem se to taky naučil, takže taková věda to zase není. :)

Ostatní je souhra a dýchání. Mé mozkové hemisféry evidentně předávají signály nedobře. Když normálně jdu, jde pravá noha a levá ruka a nemyslím na to. Když jsem na to v bazénu myslel, šla mi pravá noha s pravou rukou. Možná se někteří teď chytíte za hlavu nebo se začnete řehtat. Mentálně jsem to zvládl, což o to. Jenže mě to fyzicky fakt něšlo.

Jednou jsem doma cvičil workouty od Jillian Michaels a tam byla pasáž s vojenským krokem. A na suchu jsem na tom najednou byl jako v bazénu. Trvalo mi to fakt skoro hodinu, než jsem to rozkódoval. Pochodoval jsem abnormálně pomalu a když jsem to zvojtil, tak jsem to stopnul a začal znovu. Takže pokud jste vlastníky podobně nezbedných hemisfér, tohle je cvičení, které mi moc pomohlo. Přehnané pochodování na místě, zvedat přehnaně pravou nohu a ke zvednutému pravému koleni levý loket. V bazénu pak funguje jednoduchá poučka, že kope ta noha, co je blíže ke dnu.

Dýchání je specifická disciplína, kterou jsem se učil dost odděleně. Můj trenér mě v tomto směru vedl dost přísně. Cílem do budoucna bylo dýchání střídavě na každé třetí tempo. Nicméně jsme začali ve stoje. Dýchání do vody, pak otočení hlavy pro nádech. A to v poměru 1:3. Tedy nádech (jednou jedenadvacet) a postupný výdech (třikrát jedenadvacet). Šlo nejen o časování, ale i cvičení vytočení hlavy, která směřuje stále stejně dopředu. Tedy nezvedá se a pouze se natáčí. Při celém kraulu hodně pomůže rotace celého těla.

Otáčení hlavy pro nádech. Převzato z Minikurzu kraulu

Druhým separovaným cvičením bylo plynutí vodou s hlavou dopředu a s tělem mírně vytočeným a hlava se otáčela pouze pro nádech. Když jsem toto po nějaké době zvládl na obě strany, postupně jsme dýchání začleňovali do celého kraulu. Jak jsem uvedl, dýchání je hodně specifické a hodně se v něm chybuje, rozhazuje polohu těla a pak jde celý ladný kraul do háje.

Totální plavání mě zásadně posunulo v myšlení o provádění kraulu. Vodu totiž nikdy nepřeperu. A když, tak jen na pár bazénů a přiznejme si, že to je na draka. Lepší je vodou proplout, protáhnout se a energii dát právě do souhry těla, nohy a ruky, od vody se odrazit a nechat se vézt. Důležité je i mé vlastní zjištění, že se to může naučit opravdu každý, ale na začátku to chce někoho, kdo vám řekne a prakticky ukáže, jak na to.

Jak jste začínali nebo jste se na něčem zadrhli? Dejte vědět...

Ahoj Vavřinec

Objednejte si zdarma emailový minikurz

Plaveme jako ryba

  • naučíte se plavat rychleji a s menší námahou
  • objevíte tajemství nejlepších světových plavců
  • získáte zaručený postup pro postupné zlepšování

 

Vaše osobní údaje (jméno, e-mailová adresa) jsou u mě v bezpečí a budu je já, Tomáš Vojtěchovský, na základě vašeho souhlasu zpracovávat podle zásad ochrany osobních údajů, které vycházejí z české a evropské legislativy.

Stisknutím tlačítka vyjadřujete svůj souhlas s tímto zpracováním potřebným pro zaslání minikurzu a dalších newsletterů ode mě, které se budou týkat souvisejícího tématu.

Svůj souhlas můžete kdykoli odvolat kliknutím na tlačítko ODHLÁSIT v každém zaslaném e-mailu.