Nejlepší sportovci, které jsem za svůj sportovní život potkal, mají něco společného. Ale možná to není to, co byste čekali. Není to nadprůměrná fyzička. Není to vrozený talent.
Je to něco úplně jiného.
Pozoroval jsem u nich dva vzorce:
1) Důraz na konzistenci
Ti nejlepší neplavou jeden týden jako šílení a pak měsíc vůbec. Místo toho poctivě trénují týden za týdnem, měsíc za měsícem.
Klíčový je každý trénink.
I ten, kdy se necítíte skvěle. I ten, kdy máte chuť to odložit na zítra. Pokud není úplně nejhůř, splňte si, co jste si slíbili, a odtrénujte.
Protože konzistence se nebuduje ve dnech, kdy se vám chce. Buduje se ve dnech, kdy se vám nechce… a stejně jdete.
2) Nepotřebují dramatické průlomy
Místo toho hledají každý den jednu maličkost, kterou mohou udělat o trochu lépe než včera. Neúnavně opakují základní prvky svého sportu (ať už jsou to plavci, běžci nebo triatleti) zas a znovu.
Dneska chtějí jeden (a ještě jeden) záběr se správným nádechem. Zítra jeden (a ještě jeden) bazén s lepší polohou. Krok za krokem jdou za svým cílem. Soustředí se na proces, ne na výsledek.
A paradoxně právě proto se výsledky dostavují.
Jeden z mých prvních trenérů pořád opakoval: „Nepropadej ani euforii, ani skepsi.“
Po letech jsem pochopil, kde byl problém u těch, co se zasekli: Můžete konečně přeplavat celý bazén i s dýcháním. Skvělé, ale tím to nekončí, ještě jsou před námi další výzvy.
A pokud se vám nějakou dobu něco nedaří, nenechte se přesvědčit, že na to nemáte, a nepřestávejte to zkoušet.
Obě strany mince – malý úspěch i drobný nezdar – s sebou nesou potenciální riziko.
Odpověď je jednoduchá, ale ne snadno se dělá: Zůstaňte vyrovnaní a pokračujte v pohybu.
Japonci tomu říkají Kaizen – neustálé postupné zlepšování. Malé kroky. Každý den. Bez dramatu.

Řekněme, že do bazénu chodíte třikrát týdně po celý rok. To je 156 tréninků. A kolikrát během roku máte ten „wow“ moment? 10x? Spíš 5x. Pokud jste spokojení jen v ony výjimečné dny, bude to dost smutné.
Je třeba najít smysl v každodenním plavání samotném.
Dneska jste se soustředili na uvolněnou vedoucí ruku? To stojí za oslavu.
Když odměňujete práci samotnou, nikdy nejste na nule. Terry Laughlin říkal: „Loving the routine.„
Když vám to jde dobře, uznejte to… ale nezapomeňte, že to byla suma všech těch malých kroků, ne náhoda.
Když vám to zrovna nejde, uznejte to… ale jeden špatný den není důkaz, že nejste schopní se zlepšovat.
Je to jen jeden den. Zítra bude další.
V plavání je snadné se ztratit. Tolik věcí, na které se soustředit…
Mám jednoduché pravidlo se studenty: Pro každý záběr si vyberte JEDNU věc, na kterou se soustředíte. Může to být prodloužené klouzání. Příště uvolněný přenos. Pak rytmické dýchání.
Jedna věc. Celou dobu. Až pak další. Ale klidně věnujte celý trénink jedné jediné věci.
Důležité je: Udělali jste tu JEDNU věc dobře?
Pokud ano, byl to úspěšný trénink.

Dobře zvládnout plavání je maraton, ne sprint. Když jsem s plaváním začínal, skoro vůbec se mi nedařilo.
Nešlo mi to a nemohl jsem se pohnout z místa. Nikdo tu nebyl, aby mi dal zpětnou vazbu a navedl mě správným směrem.
Ale chuť zvládnout plavání byla silnější než frustrace. Pokračoval jsem, i když jsem měl pocit, že se vůbec nic neděje. Že ta stagnace už se mnou bude navždy.
Naštěstí nebyla. Postupně – krok za krokem, plavání za plavání – jsem zvládl to, co jsem si přál.
Nejde o to být jednou v euforii a podruhé v depresi. Spíš jde o to udržet si zdravý nadhled. Pak dokážete chodit do bazénu pravidelně dlouhodobě, protože vás nezastaví ani euforie („už to umím, nemusím trénovat„), ani deprese („stejně na to nemám, vzdávám to„).
Pokud hledáte systém, jak na tom každý den postupně pracovat – techniku krok za krokem, jeden prvek po druhém – rád vám ukážu cestu. Protože konzistence je klíč.
A nenechat se rozhodit ani úspěchy, ani nezdary.
Ať to plave,
Tomáš
P.S.: Kaizen v plavání znamená: malý krok každý den. Ani úspěch, ani nezdar vás nezastaví.