Zkusme se na plavání podívat poněkud jiným pohledem, než je většina z nás zvyklá. Plavání není jen vytrvalostní sport, při kterém je rozhodující fyzická kondice. A neplatí zde, že čím lepší máme fyzičku, tím rychleji budeme plavat.
Abychom plavali dobře, je důležité naučit se nejprve správné technice plavání a teprve poté stávající kondici plně využít. Spíše než k běhu nebo k jízdě na kole bych plavání přirovnal k tenisu nebo golfu, popřípadě k bojovým uměním, jako je Aikido nebo Taj chi.
Při těchto sportech nebo uměních je zvládnutí správné techniky základem a klíčem k lepším výkonům. Například v tenise začínající tenisté nejprve nacvičují základní údery u tréninkové stěny, kde si zkouší forhend a bekhend a učí svůj nervosvalový systém první pohyby.
Teprve po určitém tréninku a zvládnutí základních dovedností nastupují na kurt a začínají podávat, hrát z voleje, smečovat. Samozřejmě, je možné vyběhnout na kurt a okamžitě začít hrát. Výsledkem bude ale nekoordinované pobíhání a mlácení raketou ve snaze vrátit míček na druhou stranu. Všichni se při takovéto hře mohou dobře pobavit (nejvíce asi diváci), ale tenis to nebude.
Filozofie bojových umění už vůbec nedovoluje začít cvičit náročné sestavy, aniž by měl adept zvládnuté základní pohyby. Žáci se učí stát ve vyrovnaném postoji, sladit dech s pohybem, vědomě se uvolňovat a soustředit se na prováděné cvičení. S tímto základem pak nacvičují prvky sestavy a postupně směřují k dalším, náročnějším cvikům.
Při plavání je zvládnutí správné techniky kritické, protože se pohybujeme ve vodě, tedy v prostředí pro člověka nepřirozeném. Voda je přibližně 900x hustší než vzduch a nedá se v ní dýchat. Pokud nejsme na pohyb ve vodě zvyklí, je to pro nás spíš boj o přežití než příjemný zážitek. Navíc nezvládnutá plavecká technika nám bere energii a brzdí při plavání.
Zkusme tedy plavání brát ne jako trénink sportu, ale jako nácvik umění. Vytrvalostním sportovcům to může znít podivně, protože jsou zvyklí sednout na kolo nebo se rozběhnout a rychlost regulovat podle stupně zátěže. Čím větší snaha, tím vyšší rychlost.
Plavání je ale jiné. Aby fungovala tato rovnice, je třeba plavat ekonomicky ve vyrovnané poloze s co nejmenším odporem vody.
Teprve po zvládnutí techniky má smysl zvyšovat rychlost. Vždy je třeba ale plavat se správnou technikou.
Během nácviku věnujte plnou pozornost pouze jedné věci. Zároveň zůstaňte uvolnění – často se totiž děje, že když se moc soustředíme, celé tělo nám ztuhne. Proto doporučuju udržet uvolněnou pozornost. S uvolněnou pozorností budete mnohem lépe schopni vnímat, jestli se vám daří a dáte si sami zpětnou vazbu.
Například může být poloha hlavy. Běhme cvičení nebo v celém plavání se plně na polohu hlavy. Tedy aby hlava byla uvolněná, vyvěšená a nehýbala se do stran.
Velmi pravděpodobně nacvičujete sami a tak vnímejte své tělo. Jak vám ve vodě je, jak se v ní cítíte. Pak budete schopni poznat, jestli vše děláte správně. Protože když to dobře cítíte, tak to většinou i dobře je.
Sledujte, jestli jste uvolnění nebo napjatí, jestli to vodou bez námahy klouže nebo se naopak s vodou perete a moc to nejede. Když si všimnete, že to není ono, je lepší zastavit, na chvíli si odpočinou a pokračovat po pauze.
Mnohem rychleji se budete zlepšovat, když si nácvik rozložíte do malých a zvládnutelných kroků. Podobně jako tenisté se rovnou nevrhnou do zápasů, tak ani vy nezačínejte hned celý stylem.
Raději svůj styl postupně, krok za krokem budujte. Osvojujte si jednotlivé dovednosti a dopřejte si čas, abyste si je zažili. Pokud se chcete pustit do kraulu, výborným startovacím bodem může být video Minikurz kraulu, který vás postupně vede ke zvládnutí celého kraulu.
V bojových uměních (a i v dalších sportech) veškerý pohyb vychází ze středu těla. Střed těla je naše energetické centrum a proto má smysl ho využít i pro plavání.
Namísto nesmyslného kopání s destičkou nebo zabírání rukama s piškotem mezi nohama se soustřeďte na koordinovaný a integrovaný pohyb, kdy celé tělo provádí jednotný pohyb.
Pokud v jednu chvíli aktivujeme:
Zapojíme téměř všechny svaly, které máme.
Toto spolu s využitím gravitace, vytvoří mnohem více energie než ten nejsilnější záběr rukou a mohutný kop nohama. Zároveň vás to neunaví, protože veškerá zátěž je rovnoměrně rozložena na svaly celého těla.
Poznámka: kopající noha je popsána jako spodní, i když na obrázku je výše než druhá noha. Ve skutečnosti opravdu je ve spodu, protože bok kopající nohy je níže.
Aby bylo úplně jasno v tom, která noha kope: Je to vždy protilehlá noha zasouvající se ruky. Stejně jako při chůzi jde dopředu současně pravá ruka a levá noha. A nebo levá ruka a pravá noha.
Podívejte se, jak to celé vypadá:
Až půjdete příště do bazénu, zapojte tyto body do svého plavání a sledujte, jak se vám plave. A pokud s plaváním začínáte, video Minikurz kraulu vás krok za krokem k celého kraulu povede.
Reaguji na tři věty na začátku článku:
„Abychom plavali dobře, je důležité naučit se nejprve správné technice plavání a teprve poté stávající kondici plně využít. Spíše než k běhu nebo k jízdě na kole bych plavání přirovnal k tenisu nebo golfu, popřípadě k bojovým uměním, jako je Aikido nebo Taj chi.
Při těchto sportech nebo uměních je zvládnutí správné techniky základem a klíčem k lepším výkonům.“
Byť jsem v totálním plavání začátečník stejně jako v běhu Chi Running, tak na základě poznaného jsem přesvědčený, že i u běhu je základem správná technika. A jak moc je potřebná a kolik toho má běh a plavání společného se lze dočíst v článku Miloše Škorpila, který mne přivedl k totálnímu plavání: Plavání podle zásad ChiRunningu, běhání podle metody „úplného ponoření“
zdroj http://www.bezeckaskola.cz/clanek-2748-plavani-total-immersion.html
Jasně, i u běhu je základem správná technika. Hlavní rozdíl, který vidím, je, že dobře běhat je návrat k naší přirozenosti. Vždyť i Miloš Škorpil to nazývá Přirozený běh.
Ale plavání pro nás přirozené není a proto je naučení a zvládnutí techniky naprosto zásadní.