Plavecké pomůcky – nahraďte je vlastním tělem

Helena, nová trenérka Totálního plavání, sepsala krátké shrnutí plaveckých pomůcek, které při plavecké výuce nepovažujeme za vhodné.

Autor: Helena Kozlová

Tradiční metodika plavání kraulu učí, že máme ruce, které zabírají jako mlýnek a nohy, které kopou. Na bazénech nejčastěji vidím použití 2 pomůcek a to plavecké desky a piškotu, které tyto pohyby mají posilovat. Když jsem se sama učila plavat podle metodiky totálního plavání, tak jsem zjistila, že tyto pomůcky nejsou využívány. Řekla jsem si: „Výborně. Alespoň ušetřím a nekoupím si něco, co stejně pořídím špatně, protože to nebude odpovídat velikostí, materiálem apod.“

Dál jsem tedy pomůcky nezkoumala a plavat jsem se naučila bez nich. Nepřipadalo mi to jako dřina. Počáteční cvičení jsem směřovala k zažití pocitu beztížnosti, uvolnění ve vodě a naladění se do dlouhé hydrodynamické linie těla. S odstupem času vnímám, že to byl nejlepší počáteční krok. Vědomě jsem své tělo učila nastavit se do polohy, kdy to ve vodě jede a pohyb je plynulý a příjemný.

Když vidím plavce, který si do rukou vezme plaveckou desku a jde cvičit nohy, tak pozoruji, že se dře. Desku drží v rukou natažených strnule před hlavou, zápěstí vyčnívají z vody a deska je vůči hladině nakloněná tak, že vytváří odpor.

Plavec zažívá neúspěch v plynutí vodou. Hlavním výsledkem jsou možná svalnaté nohy, ale zároveň stehenní svaly naučené spotřebovávat pro plavce kraulu drahocenný kyslík. Vedlejším výsledkem používání plavecké desky je ukotvení nesprávného zapojení svalů horních končetin a polohy rukou z křečovitého držení desky.

S piškotem je to obdobné. Trenér obvykle zadá držet piškot nejblíže rozkroku nebo udělá cvičení náročnějším a piškot si plavci umístí mezi kolena nebo kotníky. A pak začne nácvik pohybu rukou. Trenéři přitom moc nezdůrazňují význam synchronizace přenosu jedné ruky, nastavení trpělivé druhé vedoucí ruky a správné načasování výměny. Z rukou se stanou končetiny, které mávají vysoko nad hladinou a unavují ramena.

Z celého stylu se pak stává nepropojený celek, kdy ruce nějak hrabou vodou a k tomu nohy kopou. Výsledkem je pak neúčinný a unavující styl. Když pak plavci chtějí zrychlit, nedaří se jim to, protože kvůli desce a piškotu nemají dobré plavecké základy, zejména bojují s optimální polohou těla.

Přitom správná plavecká poloha je velmi příjemná. K tomu se mi vybavují slova jedné plavkyně z kurzu „Plavání je úžasné, protože je to jeden z mála sportů, který se dělá v leže.“ Navrhnu Vám jednu věc. Zpříjemněte si svá plavecká cvičení tím, že se prosplýváte do hydrodynamické polohy. Poplave se Vám lépe.

Splývání přispívá nejen k pohodlí ve vodě, ale také si při něm můžete zažít, že 95% objemu lidského těla je přirozeně pod vodou. To znamená skoro celé tělo je potopené!

To je něco, čemu se mozek instinktivně brání, protože pod vodou je životu nebezpečno. Potápění chce zabránit a nutí nás k tomu, aby ruce hrabaly a nohy kopaly. Takový styl je možno nazvat jako instinktivní plavání.

Pomůcky jako deska nebo piškot našemu mozku dávají iluzi, že je možné se udržet nad hladinou. Jenže v momentě, kdy je dáme stranou, iluze přestane fungovat, tělo se začne potápět a z plaveckého stylu se stane ono instinktivní plavání. To je únavné. Dlouhodobě za to plavci platí vysokou cenu v podobě plýtvání energií na boj s pocitem, že se topí.

Pro mnoho plavců může být přínosné se vrátit k základním cvičením jako je splývání. Zlepší svou polohu těla ve vodě a zjistí, že i s velkou většinou těla pod hladinou mohou být v pohodě. Následně se to zúročí v tom, že při vynaložení stejného úsilí, se kterým nyní plavou 1 km, uplavou klidně kilometry tři.