Můj příběh - Tomáš Vojtěchovský

Od té doby jsem triatlon měl v hlavě a začal se na něj chystat. Pustil jsem se do tréninku, ale plavání mi vůbec nešlo. Hrozně jsem se nadřel a přitom se vodou skoro nepohyboval vpřed. Říkal jsem si, že na plavání asi nemám buňky a chtěl jsem to vzdát.

Ale touha pustit se do triatlonu se stále vracela a tak jsem pokračoval v marných návštěvách bazénu, abych těch pár set metrů nějak uplácal.

Rok mi trvalo, než jsem se odhodlal k prvnímu závodu…

Tím byl Středoškolský triatlon, který pořádalo chomutovské gymnázium na Kamencovém jezeře. Teda prakticky za rohem. Pln obav a strachu, ale taky vzrušení a očekávání jsem se na závod vydal. Byla dost zima, plavecká část se zdála nekonečně dlouhá a voda byla ledová. Jednalo se o malý závod, kterého se účastnilo asi 20 převážně středoškolských studentů.

Plavání byl masakr - prvních přibližně 200m jsem nebyl schopen dát hlavu do vody, protože jsem se v ledové vodě okamžitě dusil. Pak jsem si nějak zvykl a těch předlouhých 800m jakž takž odplaval. Než jsem vylezl z vody a vydal se na kolo, byl jsem úplně poslední. Nijak mi to ale nevadilo, protože jsem měl jediný cíl - přežít a s triatlonem mít jednou provždy hotovo.

Na kole jsme se trochu zahřál, a dokonce pár lidí předjel. Běh byla moje silná stránka, takže jsem si ještě více polepšil a dokončil celkově v první polovině. Už během závodu jsem si říkal, že tomu možná dám ještě šanci a po závodě to byla jistota. Byl jsem chycený…

Po závodě jsem se přidal do triatlonového oddílu a plavání začal trénovat pod dohledem. Trenéři viděli, jak se tam někteří z nás zoufale trápíme, ale nebyli schopni nám pomoci. „No jo, už jsi starý, plavat se už pořádně nenaučíš.“ Ehm, cože?? Bylo mi 22.

Další rada byla: „Nějak to zkoušej a ono se to časem trochu zlepší.“ To byla pravda, byl jsem schopen uplavat i 1,5km, ale lepší plavec jsem nebyl. Jen lepší bojovník s vodou.

Tolik se dřít, abych plaval takhle pomalu?

Každý trénink byl bojem - ne jen s vodou, ale hlavně se sebou samým. Na jedné straně frustrace z toho, jak se plahočím bazénem, zatímco ostatní kolem mě elegantně proplouvají. Na straně druhé rostoucí přesvědčení, že musí existovat lepší cesta.

Věřil jsem, že to musí jít - kolegové z oddílu plavali "na pohodu" výrazně rychleji než já při maximálním úsilí. Jak to dělali? Ptal jsem se sebe i jich.

Neuměli odpovědět. Měli plavání tak zažité, že vlastně ani nevěděli, co přesně dělají. "To se vyplave, jen to nevzdávej", byla jejich nejčastější odpověď. Kdy to bude, jsem se po pár marných marných pokusech raději přestal ptát...

Nechtěl jsem jen doufat, že se stane zázrak a z ničeho nic začnu plavat.  Proto jsem začal hledat materiály, jak se v plavání zlepšit. Nechtěl jsem ho jen přetrpět a po plavání jistit chvost startovního pole.

Frustrovaně jsem si pročítal knihy o plavání - vypadaly jako učebnice kvantové fyziky, plné nesrozumitelných termínů a složitých obrázků. Až jednoho dne, při dalším zoufalém hledání na internetu, jsem narazil na web, který změnil můj život. Terry Laughlin a jeho Total Immersion - konečně někdo, kdo mluvil lidsky o tom, jak plavat s lehkostí místo boje s vodou.

Najednou jsem viděl, že existuje úplně jiná cesta. Cesta, která nevede přes boj s vodou a vyčerpání, ale přes porozumění a harmonii. Web Total Immersion jsem pročetl skrz na skrz, sepisoval si klíčové prvky a všechno jsem začal zkoušet v bazénu.

Nemůžu říct, že by mi to hned šlo. Vlastně mi to ze začátku nešlo vůbec.

Při plaveckých cvičení jsem se trápil a o pohybu vpřed se téměř nedalo mluvit. Zíral jsem na stále stejnou dlaždičku na dně a přepadaly mě chmury, že se plavat nenaučím, že na to prostě nemám buňky.

Když nad tím teď přemýšlím, není mi jasné, proč jsem se na to nevykašlal.

Kromě jiného asi proto, abych sem svoje zážitky mohl napsat. Taky jako důkaz toho, že někdy se vyplatí být tvrdohlavý a vytrvat, i když se vůbec nedaří. Protože po čase se dařit začalo.

Postupně jsem si dokázal pospojovat, co jsem nastudoval na stránkách. Začínal jsem cítil větší lehkost, pohyboval jsem se konečně dopředu a už jsem se tolik neunavoval.

Začalo to jet a zažíval jsem pocity nadnášení a klouzání, o kterých jsem předtím jen četl na stránkách. Neuvěřitelné, ono to opravdu funguje! A dokonce mě to snad začne i bavit.

A protože jsem vždycky chtěl dělat něco svého, napadlo mě, že českým plavcům a triatletům představím Total Immersion. Napadlo mě, že vytvořím web a přeložím výukové video. S chutí a nadšením jsem se pustil do práce - do tvorby webu a do jednání s Terrym ohledně překladu videa. Web jsem během pár měsíců vytvořil a spustil. Video trvalo víc než rok, ale nakonec se taky podařilo ho v češtině mít.

Po spuštění webu jsem začal s jeho propagací. Když už se s tím dělám, abych to nedělal jen pro sebe, že? Celkem brzy si webové stránky Totálního plavání našly svoje čtenáře, kteří stejně jako já sdíleli nadšení a zaujetí novým přístupem k plavání. Po necelém roce fungování stránek přišel email, ve kterém bylo - máme zájem o výuku. Ze začátku jsem nechápal, protože žádnou výuku jsem neposkytoval. Ale zřejmě byl čas s tím začít...

Vyrazil jsem tedy za zájemci (bylo to někde kolem Rymburku, takže docela lán cesty z Plzně, kde jsem v té době bydlel). Vzal jsem to jednoduše - dělali jsme cviky podle videa a opravoval jsem plavce, aby to dělali správně. Viděl jsem, jak rychle to s okamžitou zpětnou vazbou funguje. S čím jsem se sám trápil týdny, účastníci najednou zvládli během několika desítek minut.

Byl jsem nadšený a zkusil na stránky dát, že nabízím jednodenní plavecký kurz. Přihlásily se dvě zájemkyně, z nichž jedna pak svou účast odvolala. I tak jsem kurz pro jedinou účastnici uspořádal a potěšilo mě, že i ona měla podobně pěkný výsledek jako plavci v Rumburku.

Z jednoho kurzu byl druhý, pak další, až se z toho stalo pravidlo, které funguje už více jak 15let.

Kurzy se rozjely natolik, že se výuce plavání mohu věnovat naplno. Podílel jsem se na překladu knihy od Terryho Laughlina, kterou vydala Mladá Fronta. Napsal jsem několik vlastních ebooků a začal natáčet video návody. Od roku 2011 pravidelně pořádám kempy u moře, kde mohu celý týden sdílet a předávat to, co mě baví a naplňuje.

Také školím i vlastní trenéry, takže se metoda, která zcela změnila moje plavání a můj život, může šířit mezi víc lidí.

Má budoucí vize plavání obsahuje. Jsem velmi vděčný, že se výuce plavání můžu věnovat a že můžu předávat něco, co mám rád a co mě baví.

Už nyní Totální plavání není jen ladný a elegantní pohyb ve vodě. Je to zaměření na cíl, soustředění, konzistence, budování návyků, vnímání svého těla, postupně zlepšování, rozvíjení dovedností, neusilování, být plně přítomní. Těmto hodnotám se chci do budoucna věnovat, ty chci rozvíjet a předávat.

Hodnoty, které jsou přenositelné i do každodenního života a které nám umožňují plnější prožívání. Plavání mi změnilo život a těší mě, že mění i vám.

Když se pak sejdou okolnosti, přichází neopakovatelné chvíle, jak třeba synchronní plavání v Turecku:

Dnes, po 20 letech a více než 4500 spokojených plavcích vím jedno - nikdy není pozdě změnit svůj vztah k vodě. Pomáhám plavcům najít jejich vlastní cestu k elegantnímu a účinnému plavání. A pokaždé, když vidím, jak někdo z nich poprvé zažije ten moment 'aha, tak tohle je plavání', mám z toho velkou radost a vzpomenu si na sebe, jak jsem tehdy poprvé objevil Total Immersion.