Plavete. Vaše tělo se pohybuje s překvapující lehkostí. S každým záběrem cítíte rostoucí sílu a zároveň neuvěřitelný klid. Dýcháte pomalu a pravidelně, každý nádech a výdech je jako meditace. Jste plně přítomní v okamžiku, nic vás neruší, nic vás netíží.
Zažili jste někdy něco podobného?
Pokud ano, pak jste okusili to, čemu odborníci říkají „stav plynutí“, „flow“ nebo „zóna“. Je to fenomén, který fascinuje sportovce, psychology i filozofy už desítky let. A dnes vám prozradím, jak ho můžete zažívat pravidelně a kdykoliv si budet přát.
Když jsem před více než 20 lety objevil v knihovně dílo Johna Douillarda „Tělo, mysl a sport“, netušil jsem, jak hodně mi změní život. Byla to pro mě stejná revoluce jako setkání s metodou Total Immersion od Terryho Laughlina. Obě knihy hlásaly jednoduchou, ale zásadní myšlenku: Méně je více.
Zní to jako klišé, že? Ale zamyslete se nad tím hlouběji. Kolikrát jste slyšeli, že cvičení musí bolet, abyste z něj něco měli? Že musíte „překonat sami sebe“ a „jít za hranice svých možností“? Tahle mantra nám byla vtloukána do hlavy celá desetiletí. A co je výsledek? Miliony lidí, kteří nenávidí pohyb a berou ho jako nutné zlo.
Ale co když je to všechno jinak?
Tradiční přístup ke sportu je založený na oddělení mysli od těla. Máme poslouchat hudbu nebo sledovat televizi, abychom „zabili nudu“ při cvičení nebo necítili bolest. Jenže tím se připravujeme o to nejcennější – o spojení se svým tělem. Nejen že nevíme, co přesně děláme, ale ani necítíme, jak mizerně se u toho cítíme.
Řešení? Pravý opak. Integrace těla a mysli.
Když svému tělu nasloucháme a ke cvičení přistupujeme jako k zábavě a hře, otevírají se nám dveře k něčemu výjimečnému. K zážitkům, které nás nabíjí energií místo toho, aby nás vyčerpávaly. K pocitům lehkosti a svobody, které nás motivují se k pohybu vracet znovu a znovu.
Vzpomínáte si na legendárního fotbalistu Pelého? Takhle popsal svůj zážitek ze „zóny“:
Vrcholná zkušenost asi nepřijde při každém plavání nebo sportování, ale stavy plynutí různé intenzity můžete zažívat pravidelně. A paradoxně – čím méně se o ni budete snažit, tím spíš ji dosáhnete.
Jak tedy na to? Tady je můj recept na pravidelné zažívání stavů plynutí:
Zní to jednoduše, ale je to ta nejtěžší část. V tréninku udělejte to nejlepší, co umíte. Ale pak… nechte to být. Neupínejte se k výsledku. Buďte plně přítomní v tom, co děláte, tady a teď.
Tohle je klíč ke všemu. Dýchejte nosem, jemně, pomalu a hluboce. Správné dýchání vás ukotví v přítomném okamžiku a pomůže vám spojit mysl s tělem. Samozřejmě se při plavání nadechujte ústy – na nádech nosem při plavání není dost času. Ale jemný výdech nosem určitě možný je.
Vyberte si aktivitu, která vás bude mírně přesahovat, ale ne frustrovat. Důležité je najít správnou rovnováhu mezi výzvou a komfortem. Aktivita není ani příliš jednoduchá, protože pak se nudíte, ani příliš namáhavá, protože pak je stresující.
Skvělé na tom je, že když se naučíte dosahovat stavů plynutí při sportu, začnete je zažívat i v jiných oblastech života. Při práci, při tvorbě, při komunikaci s ostatními. Stanete se více soustředěnými, kreativnějšími a odolnějšími vůči stresu.
Ale pozor – neočekávejte zázraky přes noc. Stejně jako každá dovednost, i tohle chce čas a trpělivost. Začněte pomalu. Třeba tím, že si při příštím tréninku budete všímat svého dechu. Cílem není dosáhnout nějakého abstraktního ideálu dokonalosti. Cílem je užít si cestu. Protože když si užíváte proces, výsledky přijdou samy.
Když se touhle cestou vydáte, váš vztah k pohybu se změní. Z nutného zla se stane radost. Z dřiny se stane hra. Plavání může být víc než jen způsob, jak se udržet v kondici. Může být meditací v pohybu, cestou k vnitřnímu klidu, branou k zážitku plynutí. První krok, který můžete udělat hned teď, je vědomý nádech a výdech.
Podívejte se video, kde je část druhého modulu z online kurzu Nádech úspěchu, který vás naučí jak správně dýchat a jak pomocí dýchání zažívat stavy plynutí.